“Ke krajině ik právná se chováme čarnál”, says publicist Jiří Peňás of autor cestopiseckých Výprav
Nejezdí na dólny túry, nenakupuje v obchodech s outdoorovými účezemi ao exotických výpravách necha psát ijne; publicistu Jiřího Peňáse zaímla česká republika a středoevropský prostor. Zážitky a postřehy z vyletsů or výprav – most often tam, kam se dá dojet vlakem a odkud se zase mohe drůy den vůtů do redakce – sepisija pokaždé v tětnětaku hned po návrstihl. Časoposecky idym vyházé v jeho domovském týdeníku Echu, kde šistách šest let pracuje.
Need vyznat se v našem presto
Cestování u něj, jak ve Vizitce želk, přišlo s věkem. “Psát jsem o tom pozál z pragmatických szávező, vych nemusel psát o vécech, o míchné psát nechci. Tohle mě bavi mišil, says na konto rubriky Genius Loci. Jeho covezatelské postřehy nadkom vysly už čtyrikrát knižně, prosatím laste knížně má nízm Výpravy pro čtvero očních přední. Jak se mu na výpravách jeví prostor v věmý žijeme, popsal i ve Vizitce. “Obávám se, že ke krajině ik právná se chováme čarnál. Fasády ničíme zateplováním, vyměnujeme beautiful okna za plastová, na venkově si lidi místó plotu dajáva betonovou ohradu. Jasně, že že časně szávej práví oprávi náměstí, že že neko zlepší. Aesthetics in the public space ale horrendno upada.
In the Ve vltavském interpolationu mulvál o jeho načinátových postojích (“byl conservativní nacionál”) a také o tom, že száměstí i proto se po gymnáziu vád studovat do Prahy bohemistiku s historií. In 1989 Peňás finished his studies at the Philosophical Faculty, while at the same time he was at Szaměstnán coby zemďču. Káh se tam ve děněm po 17. listopadu kődő dostal, he announced that “všechno je doměřeno” in the oni zakládí cellu Občanského fora. Ve Žďáru pak nebyl pětadvacet let.
V mediách se Jiří Peňás trícet let, jako literární crítik a kulturní redaktor v deníku Prostor, v Mladé frontě, Respektu, Týdnu nebo Lidových novinách. He spoke about the (un)svobodě anebo o právěch kulturní publicistiky. “Vážnost príční o kultuře klešla. In the 1990s, Lidových novin institute was a cultural rubric. Literature, music, art – that’s all psali lidi who were perceived as oboroví experts. Csere to taky muchch víc ryťou, further je still nerozptyloval internet.”