“Numerous audiences gathered in Hradčany Square to be present at this celebration. One musical choir is playing a sharp march, the deputy of the imperial protector continues in the parade of honorary hundreds of SS weapons, “commented on September 28, 1941, a Czech Radio reporter arrived at Reinhard Heydrich’s Prague Castle.

“A flag was hoisted at the sound of the anthem. Commands are given in front of the entrance to Prague Castle. And here in the first castle courtyard, all those who gathered here are now accompanying the deputy of the imperial protector to the Castle, where he is staying, “he helps.

He arrived in the Protectorate of Bohemia and Moravia the day before. From the Kbel airport, however, he headed straight for the Czernin Palace, where he began preparing for the declaration of martial law.

“He was a very intelligent man, he had many hobbies from playing the violin to piloting planes, but he was a bit of a cold technocrat of power. Emotions probably didn’t fool him too much, but he realized the crimes all the more rationally at a fast pace, “describes Jindřich Marek, a historian from the Military History Institute.

Právě shovívavost a neschopnost vypořádat se s domácím odbojem vyčítal vůdce Třetí říše Adolf Hitler jeho předchůdci Konstantinu von Neurathovi. I když v září 1941 Němci vítězili na všech frontách, nechtěl Berlín nic ponechat náhodě. České země díky zbrojovkám a těžkému průmyslu znamenaly významnou podporu pro wehrmacht.

„Proto Hitler chtěl místo Neurahta sem poslat někoho ostřejšího. Já si myslím, že málokdo věděl, kdo to je Heydrich, ale stačilo jim těch zhruba 48 hodin, aby ho začali všichni nenávidět nebo se ho panicky bát – to už záleží na každém člověku,“ upozorňuje Marek.

Miroslavu Sívkovi byly v roce 1941 pouhé dva roky. Heydrich ale poznamenal jeho život stejně jako životy dalších lidí v Protektorátu.

„Heydrich měl jediný úkol – likvidaci českého národa. Obyčejnou spodinu, dělnickou třídu měl vyhnat na Sibiř. A inteligenci buď poněmčí, nebo ji postaví ke zdi. Takže začal likvidací,“ vzpomínal pro projekt Paměť národa.

‚Vocamcaď až pocamcaď‘

„Ale vždycky jste k němu byl milosrdnej a teďka najednou…“ ptal se Jiří Voskovec v československém vysílání Hlasu Ameriky. 

„Vocamcaď až pocamcaď. Dokud Hácha byl jaksi vězeň Němců, dokud dělal pod nátlakem gestapa, řeknu si: je to starej dědek, pára nad hrncem, nechám ho bejt. Ale teď – podepisovat, co mu Heydrich nadiktuje!“ glosoval Jan Werich postoj prezidenta Emila Háchy k zastupujícímu říšskému protektorovi. Po Heydrichově nástupu do funkce prezident i protektorátní vláda rezignovali na jakýkoliv odpor.

„Bylo jasné, že jakákoliv diskuse s ním je marná. A že oni jsou skutečně v roli jenom poslušných loutek. A že jim nezbývá jakýkoliv prostor, jak Heydricha k něčemu ovlivnit, což se třeba kdysi možná dařilo u jeho předchůdce Neuratha. Ale s Heydrichem jakákoliv diskuse byla předem ztracená,“ dodává historik Marek.

Už 27. září 1941 nechal Heydrich zatknout předsedu protektorátní vlády Aloise Eliáše. O někdejším legionáři gestapo už delší dobu vědělo, že je ve spojení s odbojem a prezidentem exilového kabinetu Edvardem Benešem. Následujícího dne vyhlásil Heydrich stanné právo, které platilo až do ledna 1942. Během něj padlo téměř 500 rozsudků smrti.

Lucie Korcová

Sdílet na Facebooku

Sdílet na Twitteru

Sdílet na LinkedIn

Tisknout

Kopírovat url adresu

Zkrácená adresa





Kopírovat do schránky

Zavřít